Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Šest desek, které na Slovensku vyšly v roce 2021, a přežily v mých uších dodneška. Napříč subžánry od progresivního power metalu, přes noiserock, grunge, death metal anebo black metal řádně napumpovaný obhroublým punkem. Krátce a výstižně, jdeme na to!
Překvapení ze slovenské Šaly. Garážový punk, který v mnohém navazuje na devadesátkový grunge, ale rozhodně nejde o nostalgickou záležitost. Tah na branku, talent na silné melodie, žánrové rozkročení mezi grunge, garage rock i post-punkem. Jedna z mála kapel, která může mít ambici reprezentovat Slovensko i za hranicemi.
Nejzajímavější atmosférická blackmetalová hipsteřina na Slovensku. Zlobu tu nahrazuje melancholie, která díky epickým kytarovým linkám rozkvétá do poměrně dost košatých melodií. Bohužel naprosto opačným směrem jdou dost ubíjející bicí, které svojí kolovrátkovou unylostí podrážejí celku nohy.
Naprostá jistota powermetalové kvality z východního břehu řeky Moravy s výrazným vkladem progresivních a epických prvků. Od ryze žánrových riffovaček, přes orchestrální intermezza ve skladbě „Fallen“, až po hostovačku Devona Gravese z PSYCHOTIC WALTZ. Po všech stránkách dotažené a nabušené EP.
Velký posun od předchozích nahrávek kapely po stránce zvuku i aranží. Dospěle znějící nahrávka, naplněná po okraj moderním death metalem. Současně i deska, která se snaží reflektovat více subžánrových větví a přesto působí sevřeně. Vedle deathcoreových houpaček nabídne také epická sóla i závany melodického death metalu.
Obhroublá deska stojící na soutoku black metalu a crust punku. Syrovost tu občas tlumí pokusy o rezavé vybrnkávání, ale jakmile nastoupí riffy, agresivní zbustrovaná drnčící basa a nesmlouvavý skřehotavý vokál, je to čistá metalová špína, která nebere zajatce a nedělá kompromisy. Pokud punk znásilní black metal, vznikají opravdové průhledy do pekla.
Drzé EP, stavící na noiserockovém základě. Hlomozné, drnčivé a disharmonické. V rámci rockové scény na Slovensku absolutní zjevení, které si razí cestu s velkou dávkou sebevědomí. Někdy drásavé, jindy plné nihilismu, v každém případě uskřípané s nepříjemným zvukem. Přesně tak to miluju.
Vtipné intro je naozaj iba začiatok skvelého zážitku, ktorý nám opäť pripravili odviazaní a radostní Švédi. Tento let do Taškentu je naozaj veľká paráda. Vzletné melódie, príjemná atmosféra - hodinka uletí ako nič. Opäť raz nesklamali!
První deska po návratu Bobby Lieblinga z vězení potvrzuje teze o starých psech a nových kousích. Pro alespoň s nějakou starší nahrávkou obeznámené jedince album moc novinek nepřinese, na druhou solidní standard temného rocku/doomu ze staré školy potěší.
Hitový generátor sice pořád pracuje, ale už se z něj bez pravidelné údržby trochu kouří. Švédové opět natahují stopáž až někam k jedné hodině a to se hlavně ke konci nahrávky už dost projevuje. Stále příjemný poslech, ale trhlinky se postupně zvětšují.
Pohrobci skvělých GLACIATION se vrací po dlouhé dekádě s půl hodinou obtížně zařaditelného post BM, který oproti původní kapele působí podstatně lyričtějším, křehčím dojmem. Zároveň je to opět výzva pro posluchače propracovat se do téhle fascinující vize.
Lovecraftiánští heraldi otevírají dveře do dalšího studeného a nepřátelského vesmíru, který vás omotá chapadly plíživých riffů a sonickými horami šílenství. Náročný, ale nesmírně povznášející hodinový boj s monstry na pomezí BM, DM a doomu.
Nebezpečný sludge, doom, post metal s nádherně kanální francouzštinou. Zahulený zvuk a dusivé nálady, až se z toho svírá hrudník. À TERRE mě na první poslech dostali, uvidíme jak trvanlivé to bude.
U retro hevíků je klíč jednoduchý: buď to kopne, nebo ne. U těchto Švédů je situace ihned jasná. Příjemně dobový zvuk, přesvědčivý projev, jednoduché háky a príma veteránská atmosféra. Výsledkem je žánrově trve kolekce, kterou člověk vděčně vdechne.
